Již od nepaměti byl oheň pro člověka nepostradatelný, využíval jej ke svícení, úpravě potravy, vytápění obydlí a slouží člověku i dodnes, neboť bez ohně není života. Odjakživa platilo a platí pořekadlo „Oheň je dobrý sluha, ale velice zlý pán“. To se stává, když nad ohněm člověk ztratí vládu, kdy se změní v ničivý živel, který dokázal často vypálit celé vesnice i města. Proto vzniká poprvé v 13 – 14 století myšlenka hromadně a organizovaně tento živel hasit. Rád bych v tomto psaní vzpomenul těch, kteří po celá léta konali a konají dodnes něco navíc ve svém volnu, nezištně a bez náhrady – a to jsou „ HASIČI“.

Za svoji osobu bych se chtěl přiznat k tomu, že jsem velice potěšen, že právě v období kdy jsem ve vedení našeho SDH, došlo po několikaleté odmlce na členské schůzi v roce 2000, k znovuobnovení činnosti sboru a obrovskému nárůstu aktivity a iniciativy. Právě v tomto roce byl členskou základnou ustanoven a odhlasován nový výbor SDH a došlo k rozšíření členské základny o nové členy z řad naší mládeže. V současné době je Sbor dobrovolných hasičů jednou z nejaktivnějších složek v naší obci. Její členové dokáží pomáhat druhým, zorganizovat společenské akce a svojí činností vzbudit zájem mládeže. Navazují tak na svoje nejlepší tradice z bohaté historie trvání, za což jim patří velký dík.

Kdo to vlastně byli a dodnes jsou Dobrovolní hasiči, nejen u nás v obci?
V první řadě to byli a jsou lidé, kteří chtěli a chtějí dělat něco navíc a chtějí být užiteční celé veřejnosti. Věřte, že od samých počátků vše provozovali ve svém vlastním volnu a bez jakéko-li náhrady. Je třeba si uvědomit, co za celá ta léta od roku 1898 udělali práce, co zachránili majetku. Jsou to lidé jako každý jiný občan, každý z nich má svou rodinu, přesto ale jdou, cvičí, aby byli v té své hasičské profesi zdatnější a získali také větší vědomosti a zkušenosti. Zúčastňují se i kulturních akcí, které k tomuto hnutí neodmyslitelně patří. Dříve pořádali vlastenecké průvody, plesy, hráli divadlo. Dnešní hasiči pokračují v činnosti svých předchůdců, jenomže mají tuto činnost o něco náročnější, neboť musí ovládat složitější techniku a celkově se na zvladatelnost této profese, ač dobrovolné, kladou daleko větší duševní i fyzické nároky.

Myslím, že také nad motivováním dobrovolných hasičů by se mělo zapřemýšlet. V dnešní době není pro hasiče pořádání různých akcí věc jednoduchá a laciná. Někdy si musí sáhnout i do vlastní kapsy, chtějí-li být dobří.

Závěrem:

Dovolte mi, abych tímto připomenul těm, co dělají zákony a rozhodují o existenci našeho státu, včetně dobrovolných hasičů, že by měli vyslechnout pozorně ty, kterých se to osobně týká a hned by se vědělo jak spousty věcí řešit. Dobře vím, že státní pokladna není bezedná, ale pro dobrovolné hasiče by se nějaké prostředky i podpora najít vždy měly. Není radno si zahrávat s city těch, kteří v dnešní době a ve svém životě dělají něco navíc, nezištně a bez náhrady. Vážím si práce všech hasičů, ať jsou profesionální, nebo dobrovolní, ať jsou to ti z naší obce, nebo odjinud. Všichni si zaslouží uznání a jeden bez druhého se při této práci neobejdou.

Na závěr mi dovolte, abych poděkoval všem členům našeho SDH za jejich obětavou práci a čas, který věnují činnosti ve sboru a obci. Přeji všem členům SDH, aby ve zdraví dál pokračovali ve své aktivní činnosti, v zájmu bezpečnosti svých spoluobčanů a svojí prací byli příkladem pro ty nejmladší.

Jiří Pospíšil
velitel sboru